Francie je kulinářskou velmocí, a proto by byla ostuda neochutnat žádné z místních jídel. Ani my jsme se nenechali v tomto ohledu zahanbit, a přestože jsme to pojali jako low-cost dovolenou, tak jsme pár typických jídel ochutnali. V Paříži můžete jídlo koupit na několika místech, kterým se budeme věnovat zvlášť.
Na ulici
Na ulici znamená na pouličním trhu nebo v nějakém pouličním krámku (nejčastěji to bývá nějaká palačinkárna – „crêperie“ – nebo pojízná prodejna Paul – viz níže). Ceny se hodně různí podle toho, ve které části města se nacházíte. V tomto ohledu je jistotou jedině Paul, což je síť prodejen pečiva a baget, který má ceny ne úplně špatné, ale ani ne ty nejmenší. Přímo na trhu jsme nenakupovali, ale ceny odpovídaly malým kamenným obchodům. Crêperie jsme navštívili v zastrčené uličce – jednalo se o malý krámek s kouzelnou babičkou, která ale mluvila jen francouzsky. Výběr byl velmi široký, ale my jsme zůstali při zemi a dali si palačinku se sýrem a šunkou bratru za 1,80 €. Těžko říct, jestli je to obvyklé, ale kouzelná babička sýrem nešetřila – odhadujeme to tak na 30 deka -, takže jsme se z jedné palačinky oba dosyta najedli. Šunky už bylo méně, ale zato byla opravdu chutná a kvalitní, takže jsme si opravdu pošmákli.
Obchody a obchůdky
Obchody a obchůdky přímo v centru moc nenajdete, zato mimo centrum jsou prakticky v každé ulici. Poznáte je snadno, byť nemají (narozdíl od lékáren) žádné blikací poutače – zato ovoce a zeleninu vystavují v regálech přímo na ulici (obchůdky) nebo u vstupu (obchody). Obě kategorie jsou cenově hodně příznivé, byť obchody možná o něco levnější, protože často nabízely slevy (i když taky ne moc viditelně). Například uvádíme, že jsme si koupili 250 g camembertu (silně upgradovaný hermelín) za 1,40 €, husí játra v Armagnacu (silně upgradovaná paštika) za 1,80 € včetně skleničky, balení 24 máslových sušenek za 0,80 € nebo broskve kilo za 1,60 €. Ceny jsou tedy u těchto výrobků srovnatelné z našimi. To se ale nedá říct o kvalitě, která je ve Francii výrazně lepší. Například v podstatě všechna zelenina a ovoce (s výjimkou jen těch nejexotičtějších) jsou domácí provenience, což na kvalitě samozřejmě přidá.
Speciální podkategorii tvoří pekařství, která jsou na každém rohu i v centru. Čisté, asi metr dlouhé bagety stojí něco mezi 1,20 € a 1,40 €. Jsou vždy čerstvé a skutečně lahodné. V našich pekařstvích (a v supermarketech už vůbec ne) určitě bagety tak dobré nejsou. Holt je poznat, že slovo bageta pochází z francouzštiny. To ostatně platí i o slově croissant [čti kroasán, nikoliv krojsant nebo podobnou zrůdnost], který jsme si (máslový) také koupili – jednou za 0,80 € a podruhé za 1,10 € i s esspresem. Kvalitou (a především čerstvostí) opět nesrovnatelné s tuzemskými.
Fast-foody a „fast-foody“
Jak je to se skutečnými fast-foody (McDonald’s, KFC apod.) vám neřekneme nic jiného, než že tam jsou, protože jsme v nich nebyli a nechodíme do nich ani tady, takže bychom stejně nemohli srovnávat. Zato jsme ale několikrát byli ve „fast-foodech“ (nejčastěji Paul a Pomme de Pain), což jsou sítě obchodů, v nichž prodávají zejména pečivo. Hodí se koupit si v nich obloženou bagetu, která se cenově obvykle pohybuje kolem 3 € (záleží, čím vším je obložená) a zasytí. Krom toho zde lze koupit např. i čerstvou pomerančovou šťávu, mléčné koktejly, ale i normální nápoje v lahvích.
Restaurace
Pro restaurace v Paříži platí jedno zásadní pravidlo – vybírá se z formules (z předem připravených meníček), nikoliv à la carte (z jídelního lístku), protože byste se nedoplatili. Naproti tomu formules jsou cenově relativně příznivé, ale záleží, kde v Paříži se zrovna pohybujete. Na některých místech se pod 20 € nedostanete, ale jinde jsou ceny okolo 10 až 12 €. Výjimku tvoří samozřejmě Vietnamci a jiní Asiaté, kteří jsou levnější – my jsme jedli u Vietnamců, kde formules vycházely mezi 5 a 7 € včetně pití, takže jsme se dostali na cenu běžné české restaurace.
Formules obvykle jsou tříchodová menu (předkrm + hlavní jídlo + dezert/sýr), ale někde nabízejí i dvouchodová (bez předkrmu nebo dezertu), která ovšem o moc levnější nejsou, a tak se nevyplatí. U Vietnamců to probíhá trochu jinak – v každém menu jsou nudle nebo rýže, a podle ceny vaší formule si vybíráte „polevu“; někdy jsou v tom navíc třeba (vynikající!) závitky, jindy pití. Ale i když jsme si u nich dali menu bez pití a žádné jsme si neobjednali, přinesli nám zdarma džbán s vodou. Pokud nepočítáme Vietnamce, byli jsme v restauraci jednou, a to Chez ma cousine (U mé sestřenice) na Montmartru. Dali jsme si dvě menu – jedno za 10 €, druhé za 14,20 € – a půl litr růžového vína za 12 €. Jedno menu obsahovalo quiche lorraine (výtečný slaný koláč), steak haché avec des frites (steak ze sekaného masa s hranolky) a glace (zmrzlina), druhé soup à l’oignon (cibulová polévka), bœuf à la bourguignon avec des pommes de terre à la vapeur (hovězí po burgundsku s brambory vařenými v páře) a tarte aux pommes (jablečný koláč). Moc se nám tam líbilo a jídlo by dostalo pět hvězdiček ;)
