Pražské a pařížské metro se od sebe v lecčems liší:
- Pařížské metro je mnohem starší. Zatímco pražské začalo fungovat v roce 1974, to pařížské bylo otevřeno již roku 1900 (jako v podstatě vše v Paříži u příležitosti Světové výstavy). To má za následek mimo jiné i to, že starší linky pařížského metra jsou velmi mělce uloženy (byly budovány metodou „vykopej a přikryj”, nikoliv hlubinnou ražbou). Například linku 1 dělí od povrchu v podstatě jen vozovka Avenue de Champs-Élysées. Fascinující je také to, že linka 2 jezdí svou současnou trasou beze změny již od roku 1902!
- Pařížské metro má mnohem hustší síť. Zatímco v Praze, jak známo, jezdí tři linky, v Paříži jich jezdí 14 plnohodnotných a 2 velmi krátké (3bis a 7bis). Navíc linky 7 a 13 mají na jedné straně dvě různé konečné a část trasy tak není pro všechny vozy linky společná – v podstatě bychom tedy mohli započítat dvě další linky navíc.
Navíc oproti pražským 60 km měří pařížská síť přes 210 km. Praha má 57 stanic (z toho tři přestupní), Paříž jich má 300 (z toho je přestupních více než pětina – 62). Snad byste chtěli namítnout, že Paříž je přece mnohem větší, takže kdybychom přepočítávali údaje vzhledem k nějakému ukazateli, vyjdou z toho obě města srovnatelně. Omyl, přátelé… Je pravdou, že v Paříži žije asi o milion více lidí, a tak per capita je pařížské metro „hustší” jen asi dvakrát až třikrát. Jenomže při počítání hustoty sítě by jistě bylo správnější uvažovat rozlohu města – a zde pro vás mám malé překvapení: Paříž je skoro 5krát menší než Praha!!! Pokud tedy přepočítáváme hustotu sítě na km2, vychází z toho francouzská metropole 20- až 25-krát lépe – a to už je znát. - Pařížské metro přepraví mnohem více cestujících. Pražských půl miliardy cestujících ročně v Paříži zhruba přepraví tři nejvytíženější linky metra. (Což je stejný počet linek, jako má pražské metro – takže nejvytíženější pařížské linky jsou zhruba stejně vytížené jako ty pražské. A ty ostatní by i v Praze hrály druhé housle.) Pařížským metrem ročně cestuje téměř jeden a půl miliardy cestujících.
- Abychom ale Prahu jen nekritizovali, tak je třeba poznamenat, že pařížské metro je oproti němu pomalejší (průměrná cestovní rychlost je jen 20 km/h oproti 35 km/h, pokud nepočítáme linku 14, která se Praze vyrovná) a vozy jsou obecně starší. (Na druhou stranu, neslyšel jsem o tom, že by v Praze jezdily plně automatické vozy. Cože? Ano, linka číslo 14 nejenže jezdí na pneumatikách, ale ještě zcela bez řidiče. A o víkendech tak jezdí i linka číslo 1 (ta ale na železných kolech), která se má v blízké budoucnosti plně automatizovat. Takže ano – pražské vozy jsou novější a pohodlnější, ale pařížské metro je obecně modernější.)
V Paříži nalezneme také vůbec největší podzemní stanici stanici na světě – Châtelet-Les Halles. Na této jediné stanici staví linky RER A, B a D a linky metra 1, 4, 7, 11 a 14! Je tak rozsáhlá, že linka 4 zde zastavuje dvakrát (dobrá, tramvaj č. 9 v Brně také zastavuje na Jugoslávské dvakrát, jenže celá Jugoslávská je zhruba velká jako jedna stanice metra). Denně stanicí projde 750 000 cestujících (!) a ve špičce jí za hodinu projede 120 vlaků. Přestože všechna nástupiště jsou propojena podzemními chodbami, a tak lze přestoupit bez toho, aby člověk vystrčil nos nad zem, pokud můžete, přestupte jinde. Od stanice metra 7 ke stanicím RER je to dobrý kilometr a půl chůze – a většinou metrem jezdíme, abychom se moc nenachodili, že…
V Paříži můžete navíc přestoupit na linku téhož čísla, a to dokonce na několika místech. Linky 7 a 13 mají na jedné straně různá zakončení, a tak jsou stanice La Furche a Maison Blanche vedeny jako přestupní mezi linkami téhož čísla. A také mezi vlaky linky číslo 10 existují dvě přestupní stanice: Javel-André Citroën a Boulogne-Jean Jaurès. Zde se přestupuje proto, že z technických důvodů projíždí linka 10 v jednom úseku jinou trasu ve směru Gare d’Austerlitz a jinou ve směru Boulogne-Pont de Saint Cloud.